Dřevo, barvy, vrstvy – první abstrakt
Abstrakt a důvěra v proces
Abstraktní umění je fascinující. Líbí se mi, že každý může v díle nalézt to své a dojmy každého diváka se mohou diametrálně lišit.
Mé pokusy o abstraktní díla ale většinou skončily dříve, než začaly. Připadalo mi nemožné udělat hezký abstrakt. Neexistuje ani žádný pevný návod, jak toho docílit. Jedná se, alespoň pro mě, o čistě intuitivní proces, kterému musíte hodně věřit, i když zrovna máte na plátně něco, co připomíná spíše dětskou omalovánku (pokydanou kečupem).
Vrstvíme
Což mě přivádí k mé první vrstvě. (Nebo spíše k první vrstvě, u které mi už došlo, že jsem v zápalu tvoření zapomněla fotit.)
A ano, vypadá… řeknu to slušně – nehezky.
Při tvorbě abstraktu je přeci jen jedno pravidlo, které jsem vypozorovala (což vlastně platí i u jiných typů malby) – klíčem jsou vrstvy. A ano, i tyto odstrašující, prvotní vrstvy, jsou důležité.
Může se zdát, že první vrstvy nemají smysl, že vlastně ani nebudou vidět… Určují ale směr celého díla.
A tak přidáváte další a další vrstvy a snažíte se, aby to s každou další bylo o alespoň kousíček hezčí.
I toto drobné dílo se pyšní mnoha vrstvami, na fotografiích je zachyceno jen několik z nich.
Otočit, či neotočit?
U abstraktu bývá zajímavý ten finální moment, kdy jste celou dobu pracovali s určitou orientací díla a pak najednou zjistíte, že když to otočíte, je to možná ještě hezčí. A nebo není? A co třeba takto…, nebo…?
Finální dílo
Po mnoha otočeních jsem se nakonec rozhodla pro orientaci číslo 1.
A jaká varianta se nejvíce líbí Vám? 😉
